OPYLAŘENÍ

Rámečky za to nemůžou Každej přeci ví že je to tu web o bezrámkovém včelaření. Zlo je tu jasně definováno. Náš nepřítel je rámeček v úle. Ten vynález zkázy včelaření. A tady začíná dnešní úvaha. Věc se má tak. Rámečky jsou v tom nevinně. Jen jsme na ně vinu svalili a ony nám teď pomáhají pochopit podstatu věci. A ta je o patro výš. Doslova a do písmene. Rámečkový úl dovolil vzniknout nástavkovému včelaření s horizontální mezerou mezi nástavky. Dovolil tak snadné přemisťování nástavků shora dolů a ze středu kamsi jiman. Hanojské nástavky. Dokonce můžeme přemisťovat jednotlivé rámečky s plásty mezi nástavky a následně nástavky mezi sebou a mezi jednotlivými včelstvy. Čili za to můžou nástavky. Ne! Můžem za to my. Naše hravost a hlavně touha po úspěchu. Kdo najde lepší kombinaci. Kdo z toho hackne víc. Chladný algoritmus. Program. Ne nadarmo jsou progresivní včelaři inženýři. Ten kdo nechá včely v ležanu a občas přehodí nějakej ten rámeček sem a tam je dnes unikátní kus včelaře. Naše DŘEV...

Nuda v úle Úl medu nepotí To je stará jako kdyby moudrost Jen úlem tuny medu včelař nezíská Musí ještě umem včely obalamutit Úl sice medu nepotí Ale CHOROB ÚL POTÍ Jen se nad tím pozastavme Věčně hledaný lepší úl má své zadání lepšosti Lepší = méně práce + více medu V rovnici choroby vůbec nehrajou Věčná otázka lepšího úlu a vůbec je položená jasně a přímočaře Hledá se lepší úl pro včelaře a jeho kapsu Proto si dovolím tvrdit Nejsme součástí věčně propírané úlové otázky Dřevěná Košnice Otočná je úl vzniklý z jiné rovnice Lepší úl = méně chorob včel + méně dřiny včelaře + krása a rukodělnost Proto jsme začali úlem Úl který umožňuje snadné mechanické ozdravění včel je základ pro přežití včel Úl který limituje včelařovy možnosti Omezení možností zásahů v úle je klíčový jev Nejde tady o sluníčkaření Nejde o nerušení včel a meditační klid Jde o nemožnost rozšiřovat úlový prostor a v bezrámkovém úle velmi ztíženou možnost kalkulativního šíbování s plásty O to tu jde Najít cestu když ta běžná...

Možnosti tu jsou Občas mi lidi píšou opravdu nepěkný dopisy Bývá to zpočátku k pláči Ale později to tolik k pláči nebývá A vodí mě to v úvahách na druhý břeh Ke včelařům chemikům Řikám si Jak oni se asi cítí Mám já vůbec právo tady něco cintat Obyčejnej kus člověka s vadami gramatiky Vždyť oni můžou být kvůli mě i nešťastný Pak si ale pozděj řeknu Vždyť to nemusí bejt pravda Vždyť jim může být opylaření i k užitku No jo ale k jakýmu užitku To jako že by se přišli něco přiučit To asi né Že Tak že by si mohli říct Umřely nám včely a za to můžou Opylaři Jistě tu někde kolem nějaký budou To je možnější To teda ano Ale hlavně to chce čas Možná jednou zestárnou Nohy je budou bolet Ke včelám už sotva dolezou Vnoučata budou už jinak vychovaný Tak jako kdyby víc k přírodě A co jim budou vyprávět Jak nacpat jedovatý sajrajt do úlů A kdepak Poříďej nějakou košničku Pěknej košnicovej nožík k tomu A příběh může pokračovat Starý moudrý mužik má opět pravdu a posluchače No to by se mi tedy moc líbilo...